Tradice
Pavilon nese jméno po Stanislavu Rákosovi – chovateli ptactva a milovníkovi papoušků, který Zoo Praha věnoval mimořádný finanční dar. Papoušci chovaní v pavilonu jsou tak cenní, že jejich hodnota snad dokonce převyšuje cenu vlastní stavby, proto je dům i nebývale zabezpečen nejen proti krádeži, ale i proti dravcům.
Stavba je výjimečná i svým zoogeografickým přístupem. Jednotícím tématem expozic jsou především papoušci z různých koutů světa. Každá jednotlivá scénicky pojatá expozice má ovšem i věrnou skladbu celého konkrétního biotopu. A to díky úzké spolupráci kurátorů, zahradníků, umělců a architektů. Uvnitř pavilonu se nachází osm různých expozic – dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic. Propracované scénické pojetí pavilonu vtáhne návštěvníka na zábavnou, naučnou, a především dobrodružnou cestu ptačí říší napříč čtyřmi kontinenty. Cesta pavilonem zavede návštěvníka do různých typů asijského deštného pralesa, na Nový Zéland, do brazilské Caatingy, do otevřených i uzavřených prostor, ze světla do tmy, do suchých i mokřadních biotopů, polopouští i pralesů. Putování je završeno druhou průchozí expozicí, tentokrát již venkovní. U východu naleznou návštěvníci místo pro odpočinek s lavičkou a dvěma původními voliérami profesora Jandy – zakladatele Zoo Praha. Ty představující historický odkaz našich předků, na něž v mnoha ohledech dnešní architektura navazuje.
Dispozice
Dispoziční řešení pavilonu založili architekti na návštěvnickém a ošetřovatelském provozu. Návštěvnický provoz je jednosměrný, člověk prochází temnou chodbou, ze které je dobře vidět do prosvětlených expozic. Provozní a chovatelské prostory jsou vždy ob dvě expozice, kterým konkrétně slouží a koncové místnosti jsou navrženy jako přípravny krmiva a zázemí ošetřovatelů.
Těmto účelům slouží četná technologická zařízení. Větrání je z hlavní části přirozené, pomocí komínového efektu. Stěnové vytápění využívá velké plochy zadních, oblých stěn a umělý déšť doplňuje zálivka, která zvlhčuje vzduch. Umělé osvětlení se používá pouze pro úklid a zimní období, kdy by tropickým rostlinám nestačila běžná doba svitu slunce. Vodní plochy s vegetací jsou doplňovány upravenou a ohřátou užitkovou vodou. Architekti z AND podřídili vše správné funkci, kterou má stavba plnit. Na jedné straně je pavilon životním prostředím vzácných zvířat, kterým je třeba zajistit odpovídající prostor, slunce, stín, a vhodné hnízdní příležitosti. Stavba je ovšem i náročným pracovištěm kurátorů a chovatelů a musí tak slouží i jako vědecké a pečovatelské zařízení s veterinárním provozem. V neposlední řadě je stavba scénickou prezentací živočišných druhů, která má hlavní funkci naučit návštěvníka lásku k přírodě.
