Pro papoušky

Rákosův pavilon vznikl na místě drobných ptačích expozic z 30. let. Chov exotického ptactva zde má tradici již 88 let. Úzký prostor na úpatí strmého svahu byl předurčen pro nevšední návrh.

Architektonickou soutěž vypsanou v roce 2012 Zoo Praha jsme vyhráli s návrhem, který respektuje místo, vytváří bohatou skladbu expozic, nabízí překvapivý návštěvnický zážitek a výborné podmínky pro chovatele,“ říká architekt Pavel Ullmann.

Architektura bývá charakterizována buď odbornými termíny jako funkcionalistická, brutalistní, postmoderní, nebo přívlastky jako neotřelá, nápaditá a monumentální. Výraz „přiměřená“ nebývá slyšet často. Zde je ale zcela na místě. Architektura od ateliéru AND taková je, funkční, neformální a rafinovaně nenápadná, dobře zapadající do okolní přírody.

Uměřenost Rákosova pavilonu v sobě skrývá mnoho jedinečných rysů. Stavba je ukrytá hluboko za kamennou zdí připomínající okolní viniční terasy jako by zde stála odjakživa. Navržené biotopy jsou zcela autentické, a to nejen díky svým obyvatelům, ale také druhové skladbě rostlin, nádherným scénickým malbám i výběru odpovídajících hornin. Z chovatelského hlediska je pavilon jedinečný právě smělou kombinací botanické a zoologické expozice, které se navzájem neruší. Díky posuvné prosklené střeše se navíc z vnitřních expozic můžou stát venkovní, a papoušci i rostliny tak mají přístup k přímému slunečnímu světlu i dešti z bezpečí interiéru pavilonu.

Pavilon nese jméno po Stanislavu Rákosovi – chovateli ptactva a milovníkovi papoušků, který Zoo Praha věnoval mimořádný finanční dar. Papoušci chovaní v pavilonu jsou tak cenní, že jejich hodnota snad dokonce převyšuje cenu vlastní stavby, proto je dům i nebývale zabezpečen nejen proti krádeži, ale i proti dravcům.

Před pár dny otevřel nový Rákosův pavilon v pražské zoologické zahradě, který jste v AND ateliéru navrhovali. Čím byl tento pavilon specifický? 

JK: Každý pavilon v zoo je v tom nejlepším slova smyslu první svého druhu. Rákosův pavilon má navíc těch zvláštností hned několik: například neuvěřitelného sponzora Stanislava Rákose, který jako zapálený chovatel a milovník papoušků daroval na stavbu částku v řádech milionů korun. To se předtím nikdy nestalo, lidé rádi adoptují zvířata, ale takto velký dar je opravdu jedinečný. Další vzácností jsou pak i samotní obyvatelé pavilonu. Ara Learův je ohrožený druh papouška známý jen z malého území brazilské caatingy (jihoamerická buš, pozn. redakce). V Praze se ocitl díky pašerákům, kterým byli papoušci zabaveni a pražská zoo se nyní bude snažit o odchov.

Můžete přiblížit koncept celého pavilonu? 

JK: Velkou výzvou při návrhu byl prostor: pavilon je z jedné strany ohraničen cestou, z druhé svahem. Proto jsme pavilon skryli za nenápadnou kamennou zdí přirozeně doplňující kamenné viničné zídky ve svahu nad ním. Uvnitř je osm expozic nabízejících různé pohledy do ptačí říše. Dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic. Všechny expozice mají skvělou uměleckou i botanickou část, vznikly dokonalé scenérie, navržené podle charakteru jednotlivých krajin.

Základní kámen stavby byl položen už v listopadu 2014. Co stavbu protáhlo?

PU: Tento pavilon papoušků je v evropském měřítku výjimečný. Samotná stavba pavilonu byla hotova už před necelými dvěma lety. Pak v ní probíhaly v dostatečném předstihu výsadby rostlin, které se před vypuštěním ptačích obyvatel musely rozrůst tak, aby odolaly všetečnému zájmu jejich silných zobáků. V neposlední řadě byly důvodem i práce na přípravě a stavbě sousední expozice Australské fauny, která doposud přístup návštěvníků znemožňovala.

Kromě toho, že pavilon nabízí různé biomy, jsou papoušci chováni v prostředí s rostlinami z jejich domoviny. A jak už jste zmiňoval, je možné otevřít i okna expozic, takže papoušci mají přístup k přímému slunečnímu světlu z bezpečí interiéru. To si jistě žádá velkou spolupráci s botaniky, ornitology, ale i s celou zoo. Jak tato kooperace probíhala?

PU: Spolupráce s odborníky v zoo je zcela zásadní. Na projektech se vždy podílí mnoho lidí, a zde je nutné jmenovat alespoň ty hlavní: kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl byl pro návrh stěžejní postavou, realizující výtvarníci v čele s Kryštofem Krejčou a Romanem Hudziecem, odpovědný zahradník paní Kateřina Chvostová s manželem Eduardem Chvostou, vedoucí stavebního oddělení pan Jiří Kotek a samozřejmě pan ředitel Miroslav Bobek. Při přípravách projektu i jeho realizaci jsme se od těchto lidí mnohé naučili, a právě jejich přičiněním je pavilon tak skvělý. U nás v Čechách se obecně málo chválí, a takový významný pavilon by byl dobrou příležitostí pro ocenění mnoha dalších zúčastněných. Chtěl bych jim tímto ještě jednou poděkovat.

Realizace: 2019

Architektonická soutěž: 2012

Autoři architektonického řešení: Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch. Pavel Ullmann, Ing. arch. Josef Klika

Zastavěná plocha: 572 m2

Délka budovy: 123 m

Výška budovy: 28m

Šířka budovy: 145m

Fotografie: Petra Hajská